Rande s Buřinou

20150630_135525

Měli jsme tu Buřinu a nikdo se neptal na vinu či nevinu.

Randění se Zubatou má mnoho podob a těžko vám k němu dávat nějaký návod.

A mladý člověk s křídly křičí „děj se co děj!! já zatím jen tuším, jaký je Vítr čaroděj!“ Člověk, co už je zkušený, ten se jen šeptem s větrem a strojem svým ted domluví.

Padák svou motlitbu připojí a zbytek se stejně nikdo přesně nedoví. „Větře, Pane můj, při mě ve mě se pohybuj a tělo i duši mou tvaruj a ochranuj. A k mému nejvyššímu štěstí mě něžně hladce naviguj“

A Zubatá se zaculí a jednou ze svých pravd se přitulí. „Kdo ani v posledním dechu nezná spěchu a že to posral mi v náruči pak nebulí… tomu já slíbím, že rande ve finále se mnou nebolí“ to, že to není celý a natož pak hotový? Na to mi zase jiní příště odpoví …“

😉

Comments are closed.